Počtvrté – rekord! Tonda Štěpánek je opět mistrem republiky

Náš odchovanec a dnešní trenér Tonda Štěpánek se už počtvrté v řadě stal mistrem republiky v deblu. Skvělý úspěch – nic takového se za 71 let, co se domácí šampionát koná, nikomu jinému nepodařilo. „Asi se dám na kariéru deblisty,“ říká Tonda s mírnou nadsázkou. Svou cestu nám třiadvacetiletý tenista autenticky popsal. Od trenéra, který vede ve Sportclubu mládež, to může být pro naši nastupující generaci čtení plné inspirace.

Jak Tonda viděl svou cestu s parťákem Tondou Bolardtem za trofejí?

„Ve čtyřhře jsme startovali jako druhý nasazený pár a v prvním kole nás čekala dvojice David Kovařík a Vojtěch Zoubek. První kola jsou vždy nepříjemná a tento zápas byl pro nás ztížen i tím, že mého parťáka Tondu Bolardta trápila viróza a sotva stál na nohou. Já byl po zápase dlouhém tři a půl hodiny. Naštěstí jsme soupeřům nedali žádnou šanci, dobře jsme returnovali, skvěle servírovali a první zápas tím pádem zvládli poměrem 6:1, 6:3.

Druhý zápas, a tedy už semifinále, jsme odehráli proti dvojici Daniel Pátý a Stanislav Nebojsa. Dan Pátý je teď ve formě, dokonce dva týdny zpátky vyhrál turnaj kategorie futures ve čtyřhře. Stanislav Nebojsa je zase zkušený mazák. Zápas jsme měli pod kontrolou do stavu 5:4 a 40:15 na servisu Tondy Bolardta, za toho stavu soupeři zahráli tři neskutečné míče a najednou jsme měli 5:6 a 15:40 na mém servisu, tedy čelili jsme třem setbolům. Naštěstí jsem dvakrát výborně zapodával, na no ad vybojoval výměnu a šlo se do tiebreaku, který jsme vyhráli poměrem 7:4. Ve druhém setu už soupeři kladli menší odpor a vyhráli jsme ho 6:3. 

Finálový zápas byl zajímavý tím, že jsme nevěděli, zda budeme hrát zápas venku nebo v hale. Kvůli špatné předpovědi počasí připustili organizátoři možnost finále v hale. To se naštěstí nestalo a hráli jsme venku, což pro nás s Tondou bylo výhodnější, protože jsme nastupovali proti Štěpánu Holišovi, který studuje na univerzitě v Americe a na betonu hraje celý rok a proti Petrovi Hájkovi, který má beton určitě raději než venkovní antuku.

První set byl velice vyrovnaný, až do stavu 5:5 jsme si všichni drželi svá podání, až právě za stavu 5:5 se nám podařilo brejknout Štěpánův servis a následně dopodávat první set na 7:5. Do druhého setu jsme vlítli skvěle, hned jsme brejkli Petra Hájka a zajistili si tak rychlý náskok. Bohužel následně na Tondově servisu za stavu no ad, dal Petr Hájek nechytatelné prasátko za síť a tím se celý druhý set otočil, nakonec jsme druhý set prohráli 3:6. Byl čas na supertiebreak.

Zkrácený třetí set do 10 bodů je taková loterie, kdo bude mít víc štěstí. My s Tondou jsme si ale věřili a šli jsme si pro vítězství aktivní hrou, dobrými returny a aktivní hrou na síti jsme si vybudovali vedení 7:5, za tohoto stavu přišla neskutečně důležitá výměna, kdy Tonda Bolardt hrál výměnu křížem se Štěpánem Holišem, který mě asi svým pátým úderem prohodil po lajně, Tonda ale vystartoval za balonem, dokázal ho vrátit na druhou stranu sítě a Petr Hájek, celý překvapený, že se míček ještě vrátil zpátky, zkazil nahranou smeč. Tím pádem jsme vedli 8:5, následně přišla lehká chyba od Štěpána a zápas jsem za stavu 9:6 dopodával na konečných 10:6 v supertiebreaku. 

Stali jsme se mistři ČR ve čtyřhře už po čtvrté v řadě, což se nikomu za 71 let, co se mistrovství koná, nepovedlo. 

Nutno dodat, že letos jsme vítězství nečekali. Neměli jsme moc natrénováno, Tonda byl po nemoci, já po zranění prsního svalu. Na naší hře se to ale neprojevilo, odehráli jsme všechny tři zápasy na vysokém levelu a řekl bych, že jsme si titul zasloužili. 

V singlu jsem došel do čtvrtfinále, kde jsem prohrál s Matyášem Černým, který následně celé mistrovství vyhrál.“

 

Po republice čekal Tondu turnaj kategorie A, odkud si přivezl další deblový úspěch. I k tomu měl Tonda postřehy:

 

„V Mladé Boleslavi jsem byl v singlu nasazená jednička, ale prohrál jsem už ve druhém kole s Jiřím Jindáčkem. V singlu se teď hodně hledám, nedokážu se pořádně dostat do zápasu.

Ve čtyřhře to ale bylo znovu o poznání lepší. Hrál jsem s Vojtou Marešem, kterého dobře znám, je to můj dobrý kamarád a častokrát spolu trénujeme.

V prvním kole jsme hráli proti dvojici Jakub Jupa a Ondřej Kratochvíl, dva mladí a šikovní kluci. První set jsme vyhráli 7:5, ve druhém setu měli více štěstí soupeři a prohráli jsme ho 3:6, v supertiebreaku se nejspíš projevily zkušenosti, soupeři udělali pár zbytečných chyb, my s Vojtou zase trefili pár skvělých míčů a vyhráli jsme ho poměrem 10:4.

Druhé kolo jsme nastupovali proti dvojici Lukáš Klakurka a Dominik Knutson, také mladí a šikovní kluci ???? V tomto zápase jsme byli více soustředění po celý zápas a nedopustili jsme žádné komplikace, vyhráli jsme ve dvou setech poměrem 6:2, 7:5. 

V semifinále jsme měli hrát proti Tomášovi Zlatohlávkovi a Martinovi Šafářovi, Martin se bohužel nemohl dostavit ze zdravotních důvodů svého dědečka a my postoupili skrečí do finále. 

Na finále jsme čekali šest hodin, právě z důvodu skreče v semifinále a dlouhých singlových zápasů. Už jsme nevěděli, co máme dělat. Po dlouhém úmorném čekání jsme nastupovali na kurt proti dvojici Stanislav Nebojsa a Michal Bíško, mistři ČR ve čtyřhře pro rok 2018 (rok předtím než jsme s Tondou začali vládnout ????). Věděli jsme, že to nebude lehký zápas. Naštěstí jsem na kurt přišel a bylo mi jasné, že dneska to půjde. Skvěle jsem returnoval i servíroval a Vojtovi jsem pomáhal dobrými zákroky na síti. Vojta také odehrál skvělé utkání, výborně jsme se doplňovali a vyhráli výsledkem 6:4, 6:3. 

Až na toho singla to byly dva moc povedené turnaje, asi se dám na kariéru deblisty ????“